na úvodní stranu přeskočit menu

Ukázka z knihy - Věčná dobrodružství Kapitána Školky

neurčeno

Trapas v postranní uličce (být slavný může mít i četné výhody)

Časné ráno, těsně po rozednění.
Jsem tak dvacet ulic od domova – na opačné straně naší čtvrti Queen Anne Hill.
Nadopoval jsem se čtyřmi šálky kávy, takže to ve mně na procházce skoro žbluňká.
A před odchodem z domu jsem si zapomněl zajít na záchod.
Ten tlak se teď pomalu stupňuje.
Domů to v žádném případě nemůžu stihnout.

Pln optimismu spěchám k mobilnímu záchodu před staveništěm. Nejjednodušší řešení. Jenže to mají zamčené.
Slibně to vypadá s parčíkem o jednu ulici dál. Po ránu je tam ale plno pejskařů.
Odbývat si tu trapnost na veřejnosti a před zraky lidí je v případě psů společensky přijatelné. Děláme, že nic nevidíme.
Ale rozhodně by nebylo v pořádku, kdyby za stromem močil starší pán.
Toho by si lidi všimli a nejspíš by je to pohoršilo.
Taky by mě mohli poznat.
„Hele. Támhle čůrá kapitán Školka – všem na očích.“

Jenže už si opravdu nevím rady, vpřed se pohybuju drobnými krůčky, mačkám si rozkrok.
Co teď?
V prvním úzkém průchodu mezi domy urychleně zvažuju možnosti: možná mezi popelnicemi, nebo za otevřenými dveřmi do garáže, případně se vměstnat za sloup telefonního vedení…?
Kdepak…, to zkrátka nejde. Pořád bych byl moc na očích.

Nakonec, kousek dál v té úzké uličce, už opravdu nemůžu jinak; opatrně se nasoukám do ostružin, abych si u plotu vyprázdnil močový měchýř. Za takový proud by se nemusel stydět ani menší kůň.
Velmi úlevné vydechnutí. Zaplaťpámbu!

„Už je to lepší?“ ptá se mě líbezný hlas.

Jako by mě někdo praštil. Zvedám oči a dívám se na zadní trakt domu, ke kterému ten plot patří. Na verandě sedí na houpačce mladá žena.
Má odhalená ňadra – kojí miminko.
Směje se.
„To nic,“ říká. „Úplně vás chápu.“
„Je to jak kojení,“ říká a ukazuje na svoje prsa.
„Je to velmi lidské.“

„Tak vám moc děkuju,“ směju se nervózně a zapínám si poklopec.

„Vlastně vás znám,“ říká. „Vy jste ten s tou školkou, viďte? Četla jsem vaši knížku. Nikomu ale neřeknu, že jste se mi vyčůral na plot. I když je to pro mě taková podivná pocta.“

„Doufám, že sem nedáte desku s nápisem ,Tady se jednou vymočil Robert Fulghum´.“

„To ne. Ale nezapomenu na to. Můj plot bude teď už napořád výjimečný.“

Přehled ukázek

Robert Fulghum, autor, spisovatel

Věčná dobrodružství Kapitána Školky

obálka knihy Věčná dobrodružství Kapitána Školky

Knihu Fulghumových úvah a vyprávění stačila krátce před svou smrtí sestavit autorova dvorní redaktorka Eva Slámová. Zadání pro výbor z autorových krátkých textů znělo takto: má to být knížka speciálně pro českého čtenáře a jeho českou mentalitu (v této podobě v angličtině nevyjde). Hned první text tedy pojednává o tom, jak slavný spisovatel čůrá komusi na plot. Fulghum se věnuje svým obvyklým tematickým okruhům, zejména pozorování svých bližních (zvlášť ho zajímají děti a jejich rodiče) i sebe sama, a filosofickým důsledkům běžných, každodenních činností (třeba praní prádla a čištění zubů). Fulghumův živočichopis v krystalické podobě.

Koupit

Fulghumovy knihy, super ceny

U našich partnerů můžete pořídit všechny dostupné autorovy tituly se zvýhodněním 10-15 %.






přejít na začátek článku přejít na menu