na úvodní stranu přeskočit menu

Ukázka z knihy - Od začátku do konce

neurčeno

Kdybychom spolu jednoho odpoledne před několika lety seděli v parku na lavičce, povídali si a přeskakovali z jednoho tématu na druhé a vy se mě zeptali, o čem v těch dnech přemýšlím a píšu, odpověděl bych vám: „O rituálech.“ A ještě bych dodal: „Překvapuje vás to? Mě to překvapuje taky.“

Proč právě o „rituálech“? Je to téma, jímž se obvykle zabývají teologové a etnografové. Já tak akademické zájmy obvykle nemívám. Mě nejvíce zajímají běžné, každodenní stránky života. A to, co vidím, obvykle pak předávám formou humorného eseje.
Proč tedy o „rituálech“?
Celý ten můj myšlenkový pochod odstartovali lidé, kteří věděli, že jsem byl po mnoho let pastorem, a chodili se se mnou radit o různých oslavách a obřadech. Chtěli vědět, co se říká při promoci, pohřbu a vítání novorozenců. Vyptávali se na modlitbu před jídlem, obnovení manželského slibu a také jak zahojit rány po různých osobních bitvách. Lidé chtěli poradit se soukromými rituály, které provádíme o samotě - jako jsou třeba meditace, modlitba a rozjímání.
Já mám mít o takových věcech přehled. Fakt ale je, že i když jsem se takových rituálů po mnoho let aktivně zúčastňoval, nikdy jsem o tomto tématu nepřemýšlel tak, jak by si zasloužilo.
Snažil jsem se těm prosbám vyhovět a přitom jsem vlastní i okolní život začal z velké části vnímat jako život ritualizovaný. Uvědomil jsem si, že důležité rituály nejsou uloženy v knihách a příručkách pro pastory - každý den je totiž všichni žijeme.
Kdyby téma „rituálů“ bylo budovou, byl by to dům velmi honosný - něco jako historická správní budova nějaké menší univerzity. A ani při vstupu hlavním vchodem do foyer by vás pocit formálnosti nepřestával děsit.
Kdybyste u přepážky v hale požádali o informace o univerzitě, dostali byste oficiální prospekty a brožurky, což jsou takové idealizované mapky znázorňující dění v oné instituci. To je jeden způsob, jak se dívat po informacích a poučení.
Kdybyste ale místo toho šli zadem do kuchyně univerzitní jídelny v přízemí a promluvili si s kuchaři a personálem, a pak zašli do menzy a tam si popovídali se studenty a zaměstnanci, hned byste se cítili lépe a zřejmě by se vám univerzita jevila daleko přátelštěji.
Vždycky dávám přednost tomuto neformálnímu pohledu do zákulisí.
Právě tam jsem hledal surový materiál, z něhož sestávají rituály.
Veden vlastní intuicí jsem šel přímo za nosem a ocital jsem se s nečekanými myšlenkami na nečekaných místech. Vždycky mám radost, když něco známého spatřím v novém světle a pochopím, že to, co hledám, mám na dosah ruky. Jako najít „ztracené“ brýle na špičce nosu. Přesně tak to bylo i s cestou za pochopením rituálů. Celou dobu jsem to měl přímo před sebou.
Kdybychom spolu nějakou dobu pravidelně obědvali, vyprávěl bych vám, co teď vím o rituálech, a čekal bych, že se přidáte s tím, co víte vy. A počítám, že byste byli stejně překvapeni, jako jsem byl i já, tím, kolik toho o rituálech víte a jak velká část vašeho života vlastně probíhá jako rituály.
Naši diskusi takto odhaduji na základě dvou zážitků z léta roku 1994. Když jsem své myšlenky o rituálech dal na papír, požádal jsem osmnáct přátel, aby si během našeho společného raftingu na řece Rogue v Oregonu můj rukopis přečetli. O dva týdny později jsem opravený rukopis vzal na letní setkání rodin, kde si jej přečetlo sto osmdesát dospělých. A na řece i v prázdninovém táboře to dopadlo stejně - probíhal takový ten dlouhý, zaujatý rozhovor, jaký lidé vedou dlouho do noci, když hovoří o podstatných věcech.
Jestliže mezi námi panují takové plodné vztahy, užíváme intimního jazyka – spíše než jazyka univerzitní posluchárny jazyka
neformálního. Hovoří z nás vlastní zkušenost - to, co známe z první ruky. Své názory dokládáme vtipy a příhodami z vlastního života i životů, které pozorujeme. Takový je i styl této knihy.

Zařadit po tomto vysvětlení normální Obsah by zřejmě nefungovalo. Řešení nabízí onen letní vodácký výlet, o němž jsem se zmínil. Tam jsme každé ráno u snídaně dostali takový program, co nás ten den na vodě čeká. Šéf našeho raftu měl záhadnou schopnost dát nám dost informací o úseku řeky, který ten den splujeme, a rozptýlit tak naši nervozitu, a zároveň nám neříct nic navíc, abychom si něco mohli objevovat i sami. Chápal nutnost té správné kombinace užitečných informací a dobrodružství.
Obvykle nám oznámil, že na prvních dvou mílích jsou troje peřeje, kde si budeme muset vzít vesty, pak několik dlouhých, klidných úseků, kde se vykoupeme a budeme moct na sebe cákat a dělat, co budeme chtít, následovat bude pozdní oběd u vodopádů, kde bude nutné čluny přenášet, a odpoledne pak snadné úseky občas přerušené menšími peřejemi a „legráckami“, což mohou být překvapení jako houpačka z lana, kluzké bláto nebo boční kaňon.
Místo Obsahu tedy teď následují informace, které pro vás mohou být užitečné - přesně v duchu toho, jak se vodáci dívají na řeku.

Přehled ukázek

Robert Fulghum, autor, spisovatel

Od začátku do konce

obálka knihy Od začátku do konce

Výklad tradičních rituálů, které mají základní význam v lidském životě, doplněný o příběhy odpozorované z praxe.

Koupit

Fulghumovy knihy, super ceny

U našich partnerů můžete pořídit všechny dostupné autorovy tituly se zvýhodněním 10-15 %.






přejít na začátek článku přejít na menu